Proč finanční instituce často nestačí držet krok s trhem
Ve finančním sektoru dlouhá léta platilo, že se věci hýbou pomalu. Robustní systémy, regulace a složité procesy byly omluvou pro to, proč nasazení nové cenové nabídky trvá měsíce. Jenže trh se změnil a dnes nevyhrává ten, kdo má největší pobočkovou síť, ale ten, kdo dokáže na podmínky trhu reagovat v řádu dnů.
Realita v mnoha institucích ale vypadá jinak. Mezi businessovým nápadem a jeho reálným nasazením stále stojí propast, která se běžně měří na měsíce. Důvodem je technická svázanost. Produktová logika bývá historicky pevně provázaná s legacy prostředím, které je ze své podstaty stavěné na stabilitu, nikoliv na rychlou adaptaci.
V praxi se tak i drobná změna stává neúměrně složitou operací. Zatímco trh a konkurence reagují velmi rychle, velké instituce často narážejí na technologický dluh a rigiditu systémů, které neumožňují oddělit obchodní rozhodnutí od zdlouhavých IT cyklů.
Každý dobrý nápad se dříve či později zasekne v IT backlogu
V mnoha finančních institucích je produktová logika doslova zadrátovaná hluboko v core systému. Jakákoliv změna, například nová mikro-nabídka pro specifický segment klientů, znamená zadání pro IT oddělení, alokaci kapacit vývojářů, standardní release cyklus a nákladné testování.
Výsledkem je, že spuštění banální změny trvá i šest měsíců a stojí jednotky milionů korun. V době, kdy se trh mění ze dne na den, je takový model neudržitelný, protože banka pak neřeší business, ale technickou překážku.
Neohebný systém způsobuje ztrátu marže a odchod nespokojených klientů
Podobná situace panuje u balíčkování produktů (bundling). Banky se snaží o cross-sell a chtějí prodat k úvěru například pojištění. Pokud ale systém neumí dynamicky spočítat kombinovanou slevu na základě marže a rizikového profilu klienta, končí to buď zbytečně nízkou marží pro banku, nebo nepřehlednou a drahou nabídkou pro klienta.
Produktová a cenová logika patří do rukou businessu, nikoliv do IT
Řešením není vyměnit core systém. To je proces na roky s nejistým výsledkem. Mnohem praktičtější cesta je vytažení produktové a cenové logiky ven z rigidního jádra do samostatné, agilní vrstvy. Moderní přístup staví na rule enginu a produktovém katalogu, kde si business analytik nebo produktový manažer sám, bez programování, nakliká potřebná pravidla.
Může se jednat například o pravidlo, že pokud má klient u banky hypotéku, dostane na spořicím účtu o 0,5 % vyšší úrok, nebo o okamžitou úpravu sazby pro segment Premium v případě, že objem depozit na trhu klesá. Místo půlročního čekání na IT release se banka dostává na jednotky dnů, nebo dokonce hodin.
WisePorter představuje agilní vrstvu pro efektivní správu produktů a pravidel
WisePorter není další robustní systém, který by nahrazoval core bankingové řešení. Funguje jako agilní vrstva nad ním. Kombinuje produktový katalog a rule engine pro správu pravidel a umožňuje spravovat produkty i cenovou logiku bez zásahu do core systému. Místo složitého programování umožňuje business administrátorům spravovat produkty a ceny pomocí srozumitelných pravidel.
PIM (Product Information Management) systémy se typicky zaměřují na správu produktových dat, zatímco jiné nástroje řeší pouze ceny. WisePorter tyto oblasti propojuje, kombinuje produktový katalog a rule engine v jedné vrstvě. Finančním institucím tak dává schopnost reagovat na kroky konkurence v reálném čase, aniž by musely pokaždé volat na pomoc IT oddělení.
Cílem není přidat další technologii do stacku. Cílem je vrátit lidem z businessu kontrolu nad jejich vlastními produkty. Aby banka nebo pojišťovna mohla reagovat na realitu trhu dřív, než se ta realita stane historií.
