PIM, díl 6: Reálné příklady použití a jejich řešení

PIM, díl 6: Reálné příklady použití a jejich řešení

Minulý blog byl prý příliš suchý a akademický  🙂 Odtržený od života. Takže dneska se naopak podíváme na příklady skutečných problémů od našich zákazníků (na některé z nich už jste možná narazili i vy) a jak je produktový katalog řeší. Proto trochu nestandardní formát – problém a jeho řešení.

Problém: Jsem banka nebo pojišťovna. Chci na trh uvést nový produkt, kterým předběhneme konkurenci.
Strávím víkend přípravou zadání, aby to bylo co nejrychleji v nabídce. A potom mi IT řekne: “Za měsíc se na to koukneme.”

Řešení: Žádná firma nemá tým programátorů okamžitě připravených chopit se zadání a začít dělat. Programátoři mají svou frontu úkolů stejně jako kdokoli jiný. Řešením je umožnit produkťákům, aby si tyhle změny dělali sami.
Jako produkťák si v produktovém katalogu založím nový produkt a popíšu jeho parametry. Nejde jen o název nebo obrázky, to je jasné. Jde taky například o způsob kalkulace ceny.
Pokud to dává smysl, založím rovnou celou novou kategorii produktů. Popíšu jejich strukturu, vytvořím několik produktů v této struktuře. A od začátku tím umožním zákazníkům, aby si vedle sebe zobrazili několik možných řešení a podívali se na jejich vzájemné výhody a nevýhody.
Možností je spousta. Mám je pod kontrolou, nepotřebuju čekat na IT projekt. Nové produkty uvádím na trh rychle.


Problém: Jsem e-shop. Chci do nabídky zapojit nové dodavatele.
Našel jsem novou firmu, která dodává spoustu úžasných produktů, které chci nabízet na své platformě. Pořeším s nimi podmínky a smlouvu … a potom začne tým programátorů usilovně programovat rozhraní, stojí mě to statisíce, musím přidat administrativní síly a dodavatel své zboží pořád ještě na mé platformě nevidí. A než stihnu zapojit jednoho dodavatele, už jednám s dalšími pěti. Potřebuju je rychle zapojit, konkurence mi začíná utíkat.

Řešení: Pravidla pro zpracování vstupních dat od dodavatelů si potřebuju jednoduše naklikat. Najmu šikovného stážistu, ten se podívá jak vypadají data u mě a u dodavatele a zadá konverzní pravidla.
Do testovacího prostředí natáhnu data dodavatele a proženu konverzními pravidly. Vypadá to OK? Tak to vypustím zákazníkům. Nevypadá OK? Tak doplním pár pravidel. Sám nebo s pomocí brigádníka po půl dni školení. Rychle a bez čekání.


Problém: Dodavatelé mi posílají tak špinavá data, že potřebuju celý administrativní tým na jejich čištění.
Náš e-shop je dost velký na to, abychom u dodavatelů prosadili naše standardní rozhraní. Dodavatelé ve smlouvě slíbili, že budou data posílat přes něj. Ale ve skutečnosti potom posílají spoustu nesmyslů. Rozměry ve stopách a hmotnosti v librách. Kategorizaci produktů v němčině. Cenu za různé měrné jednotky. Výsledky se nedají porovnávat. Zákazníci si stěžují nebo jdou rovnou nakoupit jinam.

Řešení: Pravidla pro mapování a čištění dat nebo pro převody hodnot a jednotek.
Standardní rozhraní je krásná věc. Ale pořád ještě potřebuju možnost za něj pro konkrétního zákazníka snadno přidat pravidla:

  • Když je tenhle parametr s určitou měrnou jednotkou, převeď ho takhle,
  • Tyhle číselníkové položky od dodavatele přelož na tyhle položky v našem systému,
  • V tomhle poli můžou být jen tyhle hodnoty. Nebo jen čísla. Nebo text omezené délky. Když není, změň stav nově vytvořeného produktu na “potřebuje kontrolu”.

Tahle pravidla mi nemůže dát dodavatel. Ani mi je nemůžou psát programátoři. Pravidla se liší pro každého konkrétního dodavatele. Proto je potřeba, aby je administrátoři mohli jednoduše a rychle přidávat a upravovat.


Problém: Potřebuju si do systému přidat jedno políčko.
Mám krabicový systém a implementátor mi řekl, že to nejde, protože mají pár vyhražených volných polí a pokud se vyčerpají, tak přidávat další už prostě nejde.

Řešení: Už si zasloužím pořádný systém.
Krabicové systémy jsou jednoduché. To je veliká výhoda při zavádění. A taky veliká komplikace později, když firma roste. V určitém okamžiku je potřeba krabicové řešení opustit a sestavit si systém podle svých skutečných potřeb ze specializovaných komponent. U produktového katalogu, ve kterém mám pod kontrolou celý produktový model, si můžu přidávat nejen nová políčka, ale i úplně nové kategorie produktů nebo vztahů mezi nimi. Sám si definuju, co vlastně je náš produkt.


Problém: Z banky odchází kolegyně, která měla všechny naše úvěrové produkty v hlavě. Co si bez ní počneme?

Řešení: Ano, samozřejmě, stabilita firmy nemůže záviset na informacích, které má v hlavě jeden člověk. Informace musí být někde, kde s nimi může pracovat každý (když dostane patřičná práva). Ale kde?

Pro informace o produktech je to produktový katalog. Ten musí mít svůj datový model uzpůsobený firmě, která ho používá – úplně jiný bude pro banku, jiný pro e-shop a jiný pro distributora léků. Ve všech případech musí podporovat popis našich produktů, umožňovat integraci na ostatní systémy a zjednodušovat práci produktových manažerů. Odchod kolegyně potom není tak veliký problém, protože všechny informace jsou rychle a přehledně dostupné pro ostatní členy týmu.


Problém: Dodavatelé mění své ceny a my musíme neustále přepočítávat naše prodejní ceny.
Když dodavatel pošle novou nákupní cenu, musí u nás někdo dopočítat novou prodejní cenu. Tam musí zohlednit nákupní cenu, různé objemové a podobné bonusy od daného dodavatele, cenu dopravy, skladování, přebalování a bůh ví co ještě. Plus, samozřejmě, nějakou marži.

Řešení: Automatická cenová pravidla.
Jsou to jen matematické vzorce (i když občas komplikované) a obvykle jich není moc. A na co jiného jsou počítače dobré než na počítání? Cenová pravidla automaticky přepočítají cenu při změně jakéhokoliv vstupu (dodavatel, doprava, sklad, atd.). Pokud se některý parametr dostane mimo povolené mantinely, dají vědět, aby zasáhnul člověk. Ten potom třeba rozhodne, že je lepší daný produkt zrušit, než ho nabízet se ztrátou. Nebo zvedne telefon a jedná.
Strojová práce patří strojům – lidi mají dělat kreativní a lidskou práci.


Taky jsme byli po minulém díle upozornění na to, že tvrdit, že “integraci s externími systémy produkťák nevymyslí“, je pravda jen napůl. Základní napojení datových toků sice musí udělat programátor, ale zbývá obrovská spousta práce s nastavením rozhraní, kterou produkťák se znalostí businessu udělá líp: mapovací pravidla, pravidla pro kontrolu čistoty dat, pravidla pro převody hodnot a měrných jednotek. A potom jsou věci, které naopak udělá jen produkťák a ne programátor – třeba rozhodnutí, od kterého z mnoha dodavatelů brát ty nejlepší marketingové texty a obrázky na produkt, který dodávají všichni.


O týmu WisePorter: Martina Macháčková ladí s klienty podobu uživatelských procesů, aby byly intuitivní a aby uživatelé při své práci nemuseli udělat jediný zbytečný pohyb. Spolu s klienty vymýšlí a nastavuje všechno, od rozdělení rolí, přes podobu obrazovek, uživatelské postupy až po životní cyklus produktu. A to tak, aby všechno bylo měřitelné a reportovatelné. Martina pomáhá klientům najít takové řešení, aby později se systémem nemusel bojovat. Právě naopak, měli by v něm najít nenápadného, perfektně vyladěného společníka, se kterým zákazníkům nabídnou ty nejlepší produkty a služby..

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

PIM, díl 6: Reálné příklady použití a jejich řešení

PIM, díl 5: A proč zrovna “chytrý” produktový katalog?

PIM, díl 4: Produktový katalog v telekomunikacích, energetice a výrobě